Lampa s vyjícím vlkem
< Zpět na práci
| Rozměr (VxŠ) | 35x30 cm |
| Váha (g) | 3000 g |
| Světelný zdroj | 12 V LED, teplá bílá |
| Ovládání | Dotykový senzor skrytý pod dřevem |
| Materiál podstavce | Zebrano |
| Materiál obruče | Buk, ohýbaný |
| Materiál řezby | Špaltovaný topol, ořech |
| Povrchová úprava | Směs přírodních olejů a vosků od Hermann Sachse |
Na fotce vidíte, jak vypadala řezba po pár hodinách práce. Řezba je ze špaltovaného topolu, což je poměrně měkké dřevo. Protože se rádo odlamuje, řezbařilo se mi do něj hůře, nicméně všechna práce za to stála. Špaltování je k vidění na hlavě za okem v podobě černé čáry.
Detail podstavce z exotického zebrana, krásné dřevo se zlatavou barvou a úchvatnou kresbou. Svými pruhy připomíná zebru, z čehož vychází i jeho název. Pod různými úhly mění barvu, hází takzvaná zrcátka.
Galové si připevňovali na přilbu vlčí hlavu jako symbol mužnosti a síly. Píseň o Nibelunzích vypravuje příběh, v němž Germáni, rovněž za účelem nabytí síly, pojídali maso vlků. Hlavní bůh severského panteonu Ódin byl znázorňován s dvěma havrany a dvěma vlky. Hlava vlka byla v severní Germánii umisťována nad vchody domů jako kultovní prostředek (apotropaion), který měl stavení ochránit před zlými silami, čarami nebo kletbou. Ve starém Egyptě byl vlk spojován s kultem světla a slunce. Bylo to údajně pro jeho světélkující oči, které dokázaly protnout tmu.